ZÁŘÍ
01 / OBČAN A OBECŽivot v obci a samospráva
Zápis do sešitu
Obec je základní územní samosprávný celek. Tvoří ji území a společenství občanů. Město je také obcí.
Samospráva znamená, že obec rozhoduje o svých záležitostech prostřednictvím svých orgánů. Pečuje o rozvoj obce a potřeby obyvatel, například veřejná prostranství, místní komunikace, školy, kulturu nebo odpadové hospodářství.
- Zastupitelstvo: volí je občané v komunálních volbách. Rozhoduje o důležitých záležitostech obce, například rozpočtu.
- Rada: je výkonný orgán samosprávy a její členy volí zastupitelstvo. V některých menších obcích se rada nevolí.
- Starosta: zastupuje obec navenek. Volí jej zastupitelstvo ze svých členů; občané jej nevolí přímo.
Komunální volby umožňují občanům ovlivnit, kdo bude rozhodovat o životě v jejich obci. Zájem o obec se projevuje také podněty, účastí na veřejném jednání zastupitelstva nebo zapojením do místních aktivit.
Praktické úkoly
Co kdyby obec přestala fungovat?
Ve skupině sepište, co byste během týdne zaznamenali, kdyby se přestaly zajišťovat běžné obecní služby. Vyberte tři nejdůležitější dopady a vysvětlete proč.
Rozhodujeme o 10 milionech Kč
Představte si, že jste zastupitelé. Obec může použít 10 milionů Kč na zlepšení života obyvatel. Navrhněte rozdělení mezi hřiště, opravy místních komunikací a další potřeby obce. Celková částka nesmí překročit rozpočet.
- Komu jednotlivé návrhy pomohou?
- Co je nejpotřebnější a co může počkat?
- Jak obhájíte své rozhodnutí před ostatními?
- Jak se dohodnete, pokud máte jiné priority?
Otázky k opakování
- Jaký je rozdíl mezi zastupitelstvem a starostou?
- Proč mají komunální volby dopad na každodenní život?
- Jak se může do života obce zapojit i žák základní školy?
02 / ÚŘADYÚřady a povinnosti úředníků
Zápis do sešitu
Veřejná správa zajišťuje správu veřejných záležitostí. Zahrnuje státní správu a samosprávu. Úřad vyřizuje záležitosti, které mu svěřují právní předpisy.
Úředník vykonává úkoly veřejné správy. Má jednat zákonně, nestranně a slušně, chránit informace a nezneužívat své postavení.
- Zákonnost: postupuje podle právních předpisů.
- Nestrannost: nikoho neoprávněně nezvýhodňuje ani neznevýhodňuje.
- Slušné jednání: jedná s lidmi s respektem a srozumitelně.
- Ochrana informací: zachází odpovědně s osobními údaji a chráněnými informacemi.
- Odpovědnost: nezneužívá postavení ani nepřijímá úplatky.
Před návštěvou úřadu zjistíme, který úřad naši věc řeší, jaké doklady potřebujeme a zda je nutné objednání. Informace ověřujeme na oficiálním webu úřadu.
Praktické úkoly
Modelové situace
Posuďte chování úředníka. Kterou zásadu dodržel nebo porušil? Svou odpověď zdůvodněte.
- Úředník vyřídí známého přednostně pouze proto, že je jeho kamarád.
- Úřednice vysvětlí, jaké podklady chybí a kde najít potřebné informace.
- Úředník vypráví kamarádům soukromé údaje člověka, jehož žádost vyřizoval.
- Někdo nabídne peníze za rozhodnutí ve svůj prospěch.
Orientace na webu úřadu
Najdi oficiální web své obce nebo městské části. Vyhledej kontakt, úřední hodiny a jednu informaci pro občany. Vysvětli, jak poznáš, že jde o oficiální zdroj.
Otázky k opakování
- Proč musí úředník rozhodovat nestranně?
- Proč nestačí, aby byl úředník jen přátelský, pokud nedodržuje pravidla?
- Co si zjistíš před návštěvou úřadu?
ŘÍJEN
03 / STÁTStát a jeho formy
Zápis do sešitu
Stát je politické uspořádání společnosti na určitém území. Jeho základními znaky jsou území, obyvatelstvo a státní moc. Svrchovanost znamená, že stát samostatně rozhoduje o svých záležitostech.
Stát vytváří pravidla soužití, zajišťuje bezpečnost, chrání práva a organizuje veřejné služby.
Jak státy rozlišujeme
- Monarchie: hlavou státu je panovník, jehož postavení bývá dědičné. Příkladem je Švédsko.
- Republika: hlava státu není dědičným panovníkem a její funkční období bývá časově omezené. Příkladem je Česká republika.
- Demokratický režim: občané mohou ovlivňovat veřejné dění, probíhají svobodné volby a jsou chráněna lidská práva.
- Nedemokratický režim: moc je soustředěna do rukou jednotlivce či úzké skupiny a politická soutěž i svobody jsou omezovány.
- Jednotný stát: má jednotnou soustavu nejvyšších státních orgánů, například ČR.
- Federace: skládá se z členských států či zemí, mezi něž a společné orgány je rozdělena státní moc, například Německo.
Monarchie může být demokratická a republika nedemokratická. Jednotlivá hlediska se proto nesmějí zaměňovat.
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát; formou vlády je republika. V právním státě musí zákony respektovat také státní orgány.
Praktické úkoly a otázky
- Porovnej Česko, Švédsko a Německo: kdo stojí v čele státu a jak je stát uspořádán?
- Posuď tvrzení „Každá monarchie je diktatura“ a „V republice je vždy demokracie“. Svou odpověď vysvětli.
- Ve dvojici navrhněte tři pravidla nového státu. Jak zajistíte, aby je museli dodržovat také jeho představitelé?
K zamyšlení: Proč samotná existence voleb ještě nemusí znamenat demokracii?
Zdroje: Ústava ČR
04 / OBČANSTVÍ A EUStátní občanství a občan Evropské unie
Zápis do sešitu
Státní občanství je právní vztah mezi člověkem a státem, z něhož vyplývají práva a povinnosti. Není totožné s národností ani místem bydliště. Občanem může být i dítě.
Pravidla získávání občanství stanovuje každý stát. V ČR se občanství získává například narozením po českém rodiči nebo udělením při splnění zákonných podmínek. Samotný pobyt v zemi automaticky neznamená její občanství.
Občanská vůle a odpovědnost
Občané ovlivňují veřejné dění například volbami, referendem tam, kde jej zákon umožňuje, peticemi, pokojnými shromážděními a veřejnou diskusí. Jednotlivé způsoby mají své zákonné podmínky. Odpovědné jednání znamená ověřovat informace, respektovat práva druhých a nést odpovědnost za své rozhodování.
Občan Evropské unie
Každý občan členského státu EU je zároveň občanem EU. Unijní občanství národní občanství doplňuje, nenahrazuje je. ČR je členem EU od 1. května 2004.
Členství přináší například:
- možnost za stanovených podmínek cestovat, pobývat, studovat a pracovat v jiných zemích EU,
- právo za příslušných podmínek volit a kandidovat v evropských a komunálních volbách v jiném členském státě, kde občan bydlí,
- možnost konzulární pomoci jiného státu EU v zemi mimo EU, kde vlastní stát nemá zastoupení,
- spolupráci zemí při ochraně spotřebitelů, životního prostředí a řešení společných problémů.
Evropa, Evropská unie a schengenský prostor nejsou totéž. Ne všechny evropské státy jsou členy EU.
Odpovědný evropský občan respektuje odlišné kultury, odmítá diskriminaci, zajímá se o společné dění a pečuje o prostředí, ve kterém žije.
Praktické úkoly a otázky
- Vysvětli rozdíl mezi občanstvím, národností a bydlištěm na smyšleném příkladu.
- Posuď: „Český občan žijící ve Francii přestává být občanem EU.“ „Každý, kdo bydlí v ČR, má české občanství.“ Zdůvodni odpovědi.
- Navrhni, jak mohou žáci ovlivnit problém v okolí školy. Porovnej petici, diskusi a pokojné shromáždění: které řešení bys zvolil/a a proč?
- Vyber dvě výhody členství v EU a popiš konkrétní situaci, ve které je člověk využije.
- Navrhněte společnou aktivitu pro školu, která pomůže životnímu prostředí. Jak rozdělíte odpovědnost a poznáte výsledek?
Opakování: Kdo je občanem EU? Jak lze projevit občanskou vůli? Jaké povinnosti máme při uplatňování svých práv vůči ostatním?
Zdroje: EU · Citizenship
LISTOPAD
05 / PRÁVOPrávo a právní řád ČR
Zápis do sešitu
Právo je soubor pravidel, která upravují vztahy mezi lidmi a fungování společnosti. Dodržování právních pravidel může vynucovat stát.
Právní řád ČR tvoří právní předpisy platné v České republice. Předpisy nižší právní síly nesmějí odporovat předpisům vyšší právní síly.
Základní právní předpisy:
- Ústava ČR – základní pravidla fungování státu.
- Listina základních práv a svobod – chrání základní práva člověka.
- Zákony – upravují jednotlivé oblasti života.
- Nařízení vlády a vyhlášky – podrobněji upravují pravidla v mezích zákona.
Základní práva: například právo na život, osobní svobodu, vlastnictví, vzdělání, svobodu projevu a ochranu soukromí.
Právní osobnost znamená způsobilost mít práva a povinnosti. Člověk ji má od narození.
Svéprávnost znamená způsobilost samostatně právně jednat. Plné svéprávnosti člověk zpravidla nabývá v 18 letech. Nezletilí mohou samostatně právně jednat přiměřeně svému věku a vyspělosti.
Právní stát je stát, v němž se veřejná moc řídí právem a chrání práva lidí.
Praktické úkoly a otázky · Právo, nebo porušení práva?
Právo, nebo porušení práva?
V každé situaci rozhodni, zda je jednání v pořádku, nebo kde vidíš problém. Odpověď zdůvodni.
- Patnáctiletý žák si koupí v obchodě sešit.
- Obec vydá pravidlo, které odporuje zákonu.
- Žák slušně veřejně kritizuje rozhodnutí vedení školy.
- Člověk vyhrožuje druhému a odvolává se na svobodu projevu.
- Šestnáctiletý člověk se pokusí bez dalšího řešení uzavřít smlouvu na milionovou půjčku.
Proč potřebujeme právo? Jaký je rozdíl mezi právní osobností a svéprávností? Proč musí zákony respektovat Ústavu?
06 / VLASTNICTVÍObčanskoprávní vztahy, majetek a vlastnictví
Zápis do sešitu
Občanské právo upravuje například vlastnictví, smlouvy, dědictví a náhradu škody. Jeho základním právním předpisem je občanský zákoník.
Občanskoprávní vztah je právní vztah mezi osobami, ze kterého vyplývají práva a povinnosti. Vzniká například při nákupu zboží, pronájmu bytu nebo darování.
Majetek tvoří věci a další majetkové hodnoty, které člověku patří. Může být:
- Hmotný – například dům, automobil nebo telefon.
- Nehmotný – například majetková autorská práva.
Vlastnické právo umožňuje vlastníkovi věc držet, užívat a nakládat s ní v mezích zákona. Vlastník nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv ostatních.
Způsoby nabývání vlastnictví:
- Koupě – například nákup telefonu.
- Darování – například darovaný počítač.
- Dědění – získání majetku po zemřelém.
- Vytvoření vlastní věci – například vlastní výrobek, podle okolností.
Ochrana vlastnictví: vlastník se může bránit proti neoprávněnému zásahu, požadovat vrácení věci nebo se obrátit na soud či policii podle povahy situace.
Majetek a bohatství mohou přispívat k životní jistotě, ale nejsou jedinými životními hodnotami. Důležité jsou také zdraví, vztahy, svoboda a odpovědnost.
Praktické úkoly a otázky · Kdo má pravdu?
Kdo má pravdu?
Ve dvojici určete, kdo věc vlastní, kdo ji smí používat a v čem je problém. Rozlišujte vlastnictví věci a oprávnění ji užívat.
- Adam půjčil Petrovi sluchátka. Petr je prodal spolužákovi.
- Eliška dostala notebook darem. Rodiče tvrdí, že nezletilý nemůže nic vlastnit.
- David našel ve škole peněženku a chce si ji nechat.
- Klára si koupila digitální hru a začala prodávat její kopie.
- Soused tvrdí, že na vlastním pozemku smí dělat cokoli, i když tím závažně obtěžuje ostatní.
Je možné uzavřít kupní smlouvu při nákupu limonády bez podpisu? Jak se liší darování od půjčení? Které životní hodnoty jsou vedle majetku důležité? Není potřeba sdílet rodinné poměry.